Máme za sebou speciální den, kdy jsme děti rozdělili do skupinek (3–6 dětí), zavázali jim oči, uschovali telefony a rozvezli je na neznámá místa. Jejich jediným úkolem bylo dostat se do 15:00 zpět do školy. Každá skupinka měla jednoho dospělého patrona, který však do průběhu nezasahoval a sloužil pouze jako bezpečnostní pojistka (nakonec ani nebyla potřeba).
Každá skupinka si prožila vlastní příběh a bylo to velmi pestré. Výchozí místa byla následující:
- sídliště v Novém Jičíně
- zemědělský areál v Rychalticích
- periferie polského Cieszyna
- sjezdovka v Malenovicích
- letiště ve Frýdlantě n. O.
- sjezdovka v Palkovicích
Pouze dvě skupinky dostaly „kapesné“ a měly povoleno cestovat veřejnou dopravou (Cieszyn a Nový Jičín). Všichni ostatní se museli spolehnout na vlastní síly. Většina skupinek měla k dispozici mapu a buzolu. Museli se zorientovat v neznámém terénu, rozdělit si úkoly, domluvit se, kudy půjdou, kde koupí jízdenky, a někdy i poprosit o pomoc cizí lidi.
Spolupráce, komunikace, práce s informacemi, hledání řešení i schopnost vytrvat, když je to těžké – opravdu to neměli jednoduché. A přesto se všichni včas objevili ve škole.
Speciálně bychom chtěli vyzdvihnout poslední skupinku dívek, které měly vzhledem k bloudění a zdržení povoleno zkrátit si cestu a zakončit den už na nádraží v Pržně. I přes velkou únavu se však nevzdaly a rozhodly se absolvovat úkol až do konce podle původního zadání – do školy dorazily po půl třetí, vyčerpané, ale už zkušené, že dokážou opravdu hodně!
