Očima Marie Montessori

„Dítě je záhada. Vše, co víme, je, že má ohromný potenciál. Nemůžeme však vědět, jak tohoto potenciálu bude využito. Dítě se musí „vtělit“ za pomoci své vlastní vůle… Jestliže má dítě v sobě klíč ke své vlastní osobnosti, svůj plán rozvoje a pravidla, která je nutno respektovat, je toto všechno nesmírně jemný mechanismus… Dítě začínající žít je duchovní embryo, zárodek, který potřebuje zcela zvláštní prostředí. Stejně jako zárodek tělesný potřebuje matčino lůno, v němž může růst, potřebuje zárodek duchovní ve vnějším prostředí ochranu v podobě lásky a bohatství podnětů, potřebuje okolí, kde ho vše vítá a nic mu neškodí.“ M. Montessori, The Secret of Childhood

Souzníme s myšlenkami a přístupy Marie Montessori a snažíme se je aplikovat v naší školní partě. Trocha informací a malé srovnání:

Děti ve věku 6 – 12 let dle Marie Montessori

  • „Uvažující mysl“, schopnost abstraktního myšlení a představivosti, úvahy jdoucí do hloubky, potřeba zkoumání a bádání, hledání výjimečností, fascinace extrémy
  • Klíčovým bodem zájmu jsou příběhy, báje, pověsti, archetypy
  • Potřeba uniknout z uzavřeného prostředí
  • Buduje se smysl pro morálku, dítě hledá životní vzory
  • Práce ve skupině, hledání svého místa/role ve skupině, potřeba většího sociálního prostředí
  • Potřeba praxe a propojování vědomostí a dovedností
  • Období růstu
  • Děti se učí vyhledávat potřebné informace z různých zdrojů, třídit je, ověřovat, zpracovávat, zaznamenávat a prezentovat ostatním
  • Snaha o ekonomickou samostatnost

Děti ve věku 12 – 15 let dle Marie Montessori

  • „Znovuzrození“ mladého člověka, hledání své sebehodnoty
  • Potřeba integrovat se do světa dospělých, nalézt jak svou vlastní individualitu, tak své místo ve společnosti (praktikovat v menší a bezpečné komunitě)
  • Vlastní zkušenost v reálném světě, praxe, zodpovědnost
  • Potřeba vlastního sebevyjádření, příležitosti zakusit jít vlastní cestou
  • Sebehodnota – hledání, nalezení a potvrzení vlastní hodnoty
  • Zvýšená citlivost
  • Potřeba zakoušet různé sociální role, komunikace, vztahy
  • Potřeba fyzické manuální práce, kontaktu se zemí a „ryzími“ výzvami
  • Ochutnávání „jsem tvůrcem svého života“, svou volbou mohu ovlivňovat a měnit svět
  • Snaha o ekonomickou samostatnost

Praxe montessori přístupů v Jasanu


M. Montessori nabízí konkrétní praxi, jak pracovat s dětmi od nejútlejšího věku tak, aby vnímaly a následovaly své vnitřní vedení, potkaly se se svou sebeúctou a sebedůvěrou. V praxi školní party Jasan to například znamená:

  • děti mají volbu CO se budou učit, KDE, JAK a S KÝM a JAK DLOUHO. Této svobodě se učí postupně. Součástí je také svoboda volného pohybu (vč. možnosti učit se venku v přírodě) a svoboda mluvit. Jakákoli interakce s druhými je součástí procesu učení.
  • toto jde ruku v ruce s úctou k sobě, druhým a prostředí a odpovědností za svou volbu. Děti jsou vedeny k tomu, že ony samy jsou zodpovědné za své vzdělání, za to, co umí a ví. Nejvyšší pravidlo ve škole je: Chovej se k druhým tak, jak chceš, aby se chovali k tobě.
  • respektující, podnětné a láskyplné prostředí připravuje pedagog – přístupem k dětem, tvorbou atmosféry ve škole, svým jasných chováním a jasným rámcem, ve kterém se děti mohou svobodně pohybovat a objevovat, sdílením na elipse aj.
  • děti jsou spojeny v trojročích, každé z nich provází jeden třídní pedagog,
  • dítě je objevitel, klade si otázky, přemýšlí, tvoří, bádá dle své vnitřní motivace, tj. vnitřního vedení, zkoumá při práci s montessori pomůckami, které rozvíjejí smysly dětí,
  • pedagog je pozorovatel a nadšený inspirátor, který dává dětem krátké ukázky, prezentuje Velké Příběhy M. Montessori, jenž jsou základním rámcem pedagogické koncepce
  • výuka probíhá na základě tzv. UKÁZEK, které dávají pedagogové dětem i děti sobě navzájem. Ukázky jsou do 10 minut, tudíž pedagog nevezme dítěti všechen jeho čas. Ukázka je zážeh, inspirace, nové téma k objevování. Starší děti mají dost prostoru pro samostudium.
  • ukázky si dávají i děti navzájem – skutečnou autoritou je totiž vždy starší spolužák, ne dospělý. Tak dochází přirozeně k upevňování a přenosu znalostí a dovedností. Děti se na svých ukázkách učí prezentovat, zmiňovat to podstatné v časovém limitu.
  • dítě a pedagog jsou spolutvůrci školní party JASAN, toho, jaká je, tvoří obsah, objevují společně, diskutují a naslouchají si na elipsách, výpravách a mimoškolních akcích, realizují změny,
  • děti jsou věkově smíchány v tzv. kruzích, které vedou kapitáni. Kapitán je vzorem a autoritou pro mladší děti a také ten, na kterého se mohou obrátit o pomoc. V kruzích se děti učí citlivosti, trpělivosti, komunikaci a spolupráci. Na elipsách se kruhy Jasanu potkávají a také společně hrají celoškolní hru Oheň sanjásy. Na kapitanátech se projednávají témata, která děti trápí, a změny, které navrhují. Kapitanáty svolává a vede Studentská rada, která se reálně podílí na vedení školní party a je spojnicí mezi dětmi a dospělými.
  • propojení s reálným životem se děje prostřednictvím: práce v komunitě spolku, se sousedstvím a obcemi (besídky a koncerty pro seniory, vánoční jarmark, Betlémské světlo, tvořivé dílničky), v rámci dnů D, kdy děti vyrážejí do terénu (hory, výstavy, divadlo, sportovní aktivity, muzea aj.)

Ač forma vzdělávání v Jasanu vychází především z principů dle Marie Montessori, nejde o “montessori školu”. Další důležitou inspirací je intuitivní pedagogika, zážitková a lesní pedagogika ve venkovním prostředí a demokratický systém dle Přírodní školy Františka Tichého.

Srovnání běžného a montessori vzdělávání

Běžné vzdělávání – Montessori vzdělávání

děti sedí v lavici – děti si samy vybírají místo (venku, uvnitř, stůl, koberec aj.)

učitel je zdroj znalostí a rozhoduje o tom, co se učí – učitel je pozorovatel, inspiruje, zažehává jiskru na základě pozorování dítěte

orientace na učebnice – podnětné, pestré, připravené prostředí pro rozvoj zkoumání a kreativitu

pracovní listy a sešity – tvoření materiálů, smyslový prožitek

oddělené předměty – propojenost předmětů, ucelený obraz světa

45 minut vyučovací hodina – 3 hodinový pracovní cyklus

jeden ročník ve třídě – věkově smíšené třídy (trojročí)

hodnocení pro všechny stejné – individuální hodnocení, sledování rozvoje jednotlivého dítěte

známkování, hodnocení na základě očekávaných znalostí – slovní povídání pro konkrétní dítě, děti se hodnotí samy

chyba je špatná, opravuje učitel – chyba je v pořádku, dítě si najde chybu, opraví si ji a poučí se

orientace na výsledek – orientace na proces

od částí k celku – od celku k částem

orientace na ego (já, moje rodina, město…) – vnímání jednoty a propojenosti s ostatními

důraz na akademické znalosti – osobnostní rozvoj, hledání přirozené vnitřní harmonie jednotlivce, integrita osobnosti (hlava-srdce-ruka), orientace na své vnitřní vedení