Zima, sníh a mráz nás častou zaženou mezi čtyři stěny, do tepla a celou tu nadílku pak pozorujeme hlavně přes okno s nohama v teple a horkým čajem v hrnečku.
V Jasánku to ale neplatí. Tam není zima překážkou, ale příležitostí. Příležitostí užít si a prozkoumávat přírodu v její nejtišší a nejčistší podobě se všemi radovánkami, které žádná jiná část roku nabídnout neumí. Takže jsme se nelekli teploměru, natáhli čepice a rukavice a jako vždy vyrazili ven. Měli jsme příležitost poslouchat takové ticho, ve kterém jde slyšet dopadání sněhových vloček, klouzali jsme se na zamrzlých kalužích, ochutnávali čerstvý sníh, hledali v něm stopy, bobovali na všech okolních kopcích, postavili ze sněhu nejen sněhuláky, ale i stonožku, králíka, sovu, chobotnici a další sochy, udělali nespočet andělíčků a ukouleli jsme koule tak veliké, že byly větší než samotné děti. Využili jsme zimu všemi kreativními způsoby, jaké nás napadly. Kreslili jsme do sněhu, obarvovali led nebo třeba nechávali zamrznout mýdlové bubliny. A pak jsme se vždy vděčně vrátili dovnitř vyhřátého zázemí, ke kamnům a k teplému obědu.
V prosinci, jsme si připomínali mnoho adventních zvyků a naším hlavním tématem byla štědrost a radost z dávání i dostávání dárků, vánočních i těch každodenních malých. Společně jsme plnili laskavé úkoly z adventního kalendáře a u zapálených svíček na adventním věnci jsme zpívali koledy a uždibovali cukroví, které jsme si sami vyrobili.
Leden se nesl ve znamení starostlivosti. Zima ji sice krásná, ale pro mnohé tvory velmi náročná a ti mohou být na pomoci závislí. A proto jsme se starali o zvířátka v okolních lesích a hlavně o ptáčky v blízkosti zahrady. Poctivě jsme doplňovali krmítka a vyrobili jsme lojové koule. Na zahradě nám tak rychle vzniklo místo ptačích srazů, plné veselého švitoření, které bylo naší odměnou.
Únor pak přinesl další výzvu. Na jeden týden jsme vyměnili čepice za přilby, sněhule za lyžáky, okolí školky za zasněžený svah s lyžařským vlekem a průvodkyně za zkušené instruktory lyžování. Většina dětí absolvovala lyžáček na Opálené. Celý týden zapáleně trénovali a v pátek předvedli své nově nabyté dovednosti v závodě, ve kterém všichni získali sladkou medaili.
Ačkoliv jsme si zimu náležitě užili, v březnu nadešel čas se s ní rozloučit. Trénovali jsme trpělivost, vyhlíželi první jarní kytičky a sledovali, jak přibývá sluníčka. A když tma ztratila svou převahu, uspořádali jsme oslavu jarní rovnodennosti, pozvali jsme i rodiče a společně poděkovali Moraně za krásnou zimu a uložili ji ke spánku. Na jejím místě jsme přivítali Vesnu, Jaro, Slunce. A teď už jsme připravení užít si další dobrodružství a pozorovat proměny přírody hezky zblízka s bahnem na botách a úsměvem na tváři.
Za Jasánek
Eliška